vypsaného dotačního titulu „Podpora rozvoje venkovského cestovního ruchu v Plzeňském kraji v roce 2016“ dotaci na výrobu dalších 2 dobových hornických uniforem báňských úředníků.

Naším cílem je postupně vytvořit expozici, ve které budou vystaveny některé hornické uniformy hlavně z 19. století. Doba pokroku, století vynálezů, století průmyslové výroby, se kterou úzce souvisí dobývání nerostných surovin na našem území. Do vznikající mašinérie Rakousko-Uherska se začleňují české země jednoznačně díky svému nerostnému bohatství. Vznikají na našem území velké báňské podniky (uhlí, železárny, hutě). Protože je město Stříbro od 12. století městem stříbra a olova, snažíme se postupně tuto naši historii připomínat našim občanům, aby si uvědomili, že nebýt dolů Stříbro, by nikdy nebylo Stříbrem, tzn. městem horním, městem královským, městem svobodným, městem, kterým procházela ve středověku středověká dálnice tzv. „norimberská cesta“, městem bohatým, které se několikrát muselo ze zasazených ran vzpamatovávat (velké požáry, úpadek dolů, dobytí husity, dobytí ve třicetileté válce). Tímto projektem bychom rádi zrealizovali repliky 2 hornických uniforem z let kolem roku 1845. Přílohou této žádosti jsou dochované obrazy těchto uniforem.

V roce 1807 císař František I. povolil užívání uniforem účastníkům stavovských zemských sněmů v Dolních Rakousích a 23.12.1807 na Moravě, v Čechách v roce 1808. Tato uniforma zahrnovala jednořadý frak, opatřený bílým sametem se stříbrně vyšitým dubovým listím na stojatém límci a manžetách v provedení polním a slavnostním. Obě verze doplňovaly stříbrné knoflíky, nesoucí štít s českým lvem, který byl v barevném provedení i na stříbrných epoletách. Ke fraku příslušela bílá vesta, bílé kolenice a punčochy, úzké kalhoty, vysoké boty a kord se zemským znakem a stříbrným třapcem. Černý dvourohý klobouk se stříbrnou kličkou měl ve slavnostní variantě bílou plymáž. Stejnokroje stavů v jednotlivých zemích se odlišovaly barvou výložek a vyšíváním, které bylo jako knoflíky stříbrné nebo zlaté, které zobrazovalo různé druhy listí.

28. dubna 1807 byl vydán Předpis pro hornické uniformy všech horních úředníků milostivě schválených Jeho c. k. Veličenstvem.

V rámci předpisu se zmíním o všem podstatném. 

Uniforma horního úředníka je jako symbol zvláštní milosti povýšena jeho c. k. Veličenstvem na čestný oblek. Dotyční musí co nejpřesněji dodržovat podobu uniformy předepsanou pro každou třídu, přičemž nejsou dovoleny žádné výjimky, a to jak z důvodů dodržování obecných předpisů o uniformách, tak i ze zvláštních důvodů. Protože horníkům je dovoleno nosit hornické oblečení bez odznaků státního úředníka, je třeba o to přísněji dodržovat předpisy. K pořízení uniformy nesmí být nikdo nucen, ale každý úředník, který uniformu vlastní, je povinen ji nosit při slavnostních příležitostech zejména tehdy, když se objevuje s ostatními horníky na veřejnosti. Pro dvorní místa je předepsáno používání zlata nebo pozlaceného kovu, pro zemské úřady pak používání stříbra nebo postříbřeného kovu. Pro výšivky na uniformách schválených obecným předpisem pro všechny státní úředníky je předepsáno 12 různých tříd. Pro pracovní uniformu platí to samé, co pro statutární s výjimkou výšivek a ostatních ozdob ze zlata nebo stříbra. Je však dovoleno nosit jak pracovní uniformu, hornickou košili běžnou v mnoha hornických revírech, která se nosí v dolech, přičemž tato košile bude opatřena knoflíky od uniformy. Košile pak může být vyrobena z černé (v solných dolech i z bílé) vlny nebo bavlny. Úředník v uniformě se nesmí objevit bez kůže, která zejména je symbolem jeho úřadu. Stejně tak musí nosit hornickou hůl.

Zvláštní ustanovení k předpisu.

Kytle z černého sukna se stojatým límcem, zapínání na knoflíky od shora až dolů, nabírané rukávy, na rameni šupinovité lemování, krátké šosy. Pracovní uniforma bez šosů, hodnost je dána podle našitých výložek, které jsou vyšity stejně jako u všech 12 tříd.

Límec, manžety a náramky pod nabráním ze světlezeleného sametu s výšivkami odpovídajícími daným třídám.

Nabrání nad lokty z černého sametu, nad a pod náramkem tenká výšivka pro 8 vyšších tříd, osazená třásněmi.

Vesta z bílého nebo černého sukna či kašmíru, pro uherské královské úředníky s provázky.

Kalhoty z bílého nebo černého sukna či kašmíru s olemováním dle příslušné třídy. Uherským královským úředníkům je dovoleno nosit uherské kalhoty s lemováním a provázky jakož i topánky. Němečtí úředníci dědičné země smějí na přehlídkách nosit úzké bílé kalhoty s kamašemi a malou kůží na starý způsob.

Knoflíky. Dvorní úředníci žluté, zemští úředníci bílé, s mlátkem a želízkem pod císařskou korunou ve věnci.

Šavle pro německé úředníky rovná a krátká, pro uherské zahnutá podle uherského zvyku. Jinak bez zvláštního předpisu.

Čepice ze světlezeleného sametu. Z vrchu s olemováním podobném cínu a ze spodu s kůží podle příslušné třídy. Vepředu nahoře císařský orel s mlátkem a želízkem ve věnci. K pracovní uniformě pouze ze zeleného filcu s císařským orlem.

Hornická hůl bez předpisu.

Kapsa pro lůj do kahanu z černé lakované kůže na pravé straně se dvěma šerpami a bílými držadly. Uprostřed je orel stejně jako na čepici.

Kůže je černá, při slavnostní příležitosti i ze sametu, kterou vepředu drží spona, na které je mlátek a želízko s císařskou korunou ve vavřínovém a dubovém věnci.

Řemen pro šavli – bez jakéhokoli předpisu. Nesmí se pouze nosit takové vybavení, které mají označení c. k. armády.

Chochol je povolen pouze sedmi nejvyšším třídám, kterým předpisy dovolují nošení klobouku s chocholem. Musí mít velikost a  barvu, která přísluší dané třídě.

Poznámka:

a) Jako vzor je potřeba vyloučit litografické obrázky s chybami a omyly, náznak výšivky na manžetách, výložkách, císařský orel na kapse pro lůj do kahanu a šosy s lemem.

b) Knoflíky jsou k dostání ve Vídni u Josepha Radnitzkého, který zajišťuje vyrývání znaků, adresa Kärthnerstrasse 968, Vídeň,

orli a šavle u Josepha Glanzev c. k. fabrice na litinovou výrobu fabrikantů ve Vídni, výšivky u Antona Kautsche c. k. priv. Zlato a stříbro ve Vídni.

Státní úředník měl za povinnost být věrný a poslušný panovníkovi Rakousko-Uherské monarchie, měl být svědomitý, nezištný a  k plné spokojenosti plnit všechny mu svěřené úkoly. Báňský úředník měl ve službě i mimo službu dbát na stavovskou čest       a vážnost, měl budit úctu a důvěru. Ke svým nadřízeným se měl chovat uctivě a měl dbát na slušné chování. Vedle svého pracovního zařazení nesměl provozovat žádné jiné zaměstnání.

Úřednictvo se jako státní zaměstnanci postupem doby stali zvláštní privilegovanou společenskou třídou mezi, kterou patřili samozřejmě i úředníci horních úřadů, báňských hejtmanství, báňských komisariátů a posléze revírních báňských úřadů. Po  získání určité hodnosti, se kterou byl spojen konkrétní plat a důstojenství, se stával v místě bydliště váženou osobností se zajištěnou budoucností (postavení, plat, oslovování, uniforma).

První stejnokroje státním úředníkům povolil císař František I. v roce 1793 poštovním úředníkům. V roce 1802 se povolení vztahovalo i na civilní úředníky v armádě, v roce 1810 na rakouské diplomaty. Po celou dobu zavedení uniforem pro státní úředníky hlavně prosazoval kníže Metternich.

Vlastnoručním císařským listem došlo 15.10.1816 ke změně stavovského polního stejnokroje. Nyní jej tvořil jednořadý frak dosavadního střihu s červeným stojatým límcem a manžetami, postrádající jakékoli vyšívání. Jednotlivé země se lišily znaky na zlatých nebo stříbrných knoflících a epoletách, na dolních koncích šosů byl zemský znak vyšit barevně. Zůstal černý dvourohý klobouk bez plymáže, bílá vesta, kord a úzké bílé dlouhé kalhoty, nyní mohly být nahrazovány tmavomodrými. Tímto listem došlo i k zavedení stejnokrojů pro zemské úředníky. Uniforma byla tvořena tmavomodrým frakem, výložky stejné, ale s jednodušším vyšíváním a nikoli sametové, kord bez třapce a knoflíky i výšivky vždy stříbrné. V listu bylo zdůrazněno, že nejširší úřednická výšivka musí být užší, než by odpovídalo 6. hodnostní třídě. Pro Čechy byl vydán návrh zemského výboru z 1.4.1817 po odstranění listí z výšivky 12. hodnostní třídy schválený dvorským dekretem z 3.7.1817. Úředníci dostali tmavomodrý jednořadý frak s vyšíváním na bílém límci i manžetách, jež odlišovalo 8 až 12. hodnostní třídu, se stříbrnými knoflíky, nesoucími dvouocasého lva bez štítu, dále bílou vestu, bílé nebo černé kalhoty. Kord bez střapce a černý dvourohý klobouk se stříbrnou kličkou, ovšem jednodušší než klobouk stavů. Měli jej nosit při slavnostních příležitostech, zejména pokud se jich účastnili hromadně.

Uniforma báňského úředníka byla jednou z tradičních privilegií. Nošení hornické uniformy se objevuje v době konce napoleonských válek okolo roku 1814 na základě kabinetního listu z 18. dubna, kdy se císař František I. rozhodl, že uniformu budou nosit všichni státní zaměstnanci a ne jen někteří.  Uniforma byla z tmavozeleného fraku s barevnými sametovými výložkami na stojatém límci a manžetách, bílou vestou, bílými nebo černými kalhotami. Na hlavě se nosil třírohý klobouk s kokardou a kličkou a u pasu kord s císařským orlem. Jednotlivé báňské funkce byli rozlišeny vyšíváním na fraku, typem stejnokroje a barvou výložek. Hodnostní třídy (bylo jich 12) se odlišovaly jednotlivými kategoriemi (byli 4), počtem stříbrných roset na rozdílných zlatých šňůrových náramenících. První kategorie (první dvě hodnostní třídy, druhá kategorie (třetí až pátá hodnostní třída), třetí kategorie (šestá až osmá hodnostní třída) a čtvrtá kategorie (devátá až dvanáctá hodnostní třída).  Úředníkům od 6 hodnostní třídy níže bylo umožněno nosit ve vnitřní službě místo služebního kabátu praktičtější dvouřadou kazajku stejné barvy s přeloženým otevřeným límcem a zlatými knoflíky s orlem. Kabát byl doplněn v létě šedými kalhotami a rukavicemi z bílé kůže. Kord byl později nahrazen šavlí. S jistou mírou benevolence přihlíželi nadřízení k módním odstínovým variacím jinak striktně stanovené temně zelené barvy úřednických uniforem. Někdy bylo dokonce povoleno v létě nosit civilní oděv.

V roce 1919 došlo k zavedení černé smuteční vesty, v roce 1836 pro slavnostní stejnokroje bílé vesty. Povolení dlouhých kalhot představovalo politický problém, protože bylo spojeno s módou francouzské revoluce.

Nošení uniforem bylo později upraveno dalším vládním nařízením č. 176/1889, kdy se v podstatě vycházelo z nařízení z 14.8.1849. Bánští úředníci měli povinnost nosit uniformu. V podstatě měli služební stejnokroj a zároveň slavnostní uniformu pro významné příležitosti. Uniforma byla z tmavozeleného dvouřadého kabátu s barevnými sametovými výložkami na stojatém límci, se zlatými knoflíky s císařským orlem. Slavnostní variantu stejnokroje charakterizovaly bílé dlouhé kalhoty s lampasy. Služební varianta stejnokroje měla šedé kalhoty, v letních měsících byly povoleny z lehké světlé látky. Uniformu doplňovala černá vesta se zlatými knoflíky, kord, tmavozelený plášť s černým sametovým límcem a inovovaný, špicí dopředu směřující černý dvourohý klobouk, místo něhož se mohla nosit ocelově zelená čepice důstojnického typu. Několik změn prodělaly resortní barvy výložek (zlaté vyšívání-předseda vlády a ministři, druhá kategorie měla širší zlaté prýmky a třetí kategorie užší zlaté prýmky. Jednotlivé třídy, počínaje třetí, uvnitř příslušných kategorií diferencioval počet stříbrných a u čtvrté kategorie zlatých roset na koncích límce.     5. hodnostní třída – např. báňský hejtman, dvorní báňský rada. Visáž úřednictva příznačně odrážela atmosféru bachovského absolutismu.                 

Na základě zákona si museli svoji uniformu bánští úředníci povinně obstarat do konce roku 1890. Úředník měl právo nosit uniformu i mimo službu. Pravidla pro nošení stejnokroje se několikrát měnila (1849,1889, 1891).

Poslední úprava stejnokroje státních úředníků byla provedena na základě nařízení z 20.10.1889. Pro první tři kategorie byl ponechán u slavnostní uniformy předchozí typ, ale se širšími prýmky na límcích u třetí kategorie a s tmavozelenými kalhotami s  lampasy. Služební stejnokroj se zcela zásadně změnil. Tvořil jej dvouřadý tmavozelený kabát s přeloženým otevřeným límcem, resortní barva se omezila na paspule. Kabát doplňovaly šedé kalhoty (v létě lehké pískové), tmavozelená (v létě bílá) vesta, tmavozelený plášť s černým límcem, opatřeným barevnými parolemi s knoflíčkem a čepice důstojnického typu jako již i dříve, kord nahradila šavle. Hodnostní třídy byly u druhé, třetí a čtvrté kategorie vyjádřeny stříbrnými rozetami na zlatých šňůrových náramenících.

Již v  roce 1852 byly uherským a chorvatským úředníkům povoleny osobité stejnokroje respektující místní tradice. Nařízení ministerstva vnitra z 25.7.1891 se vztahovalo výlučně jen na úředníky politické správy, kdy se jim povolovalo nosit místo kabátu praktičtější blůzu. Blůza byla dvouřadá tmavozelená s přeloženým otevřeným límcem a zlatými knoflíky s orlem. Hodnostní třídu na ní vyznačovaly na koncích límce umístěné červené podélné výložky 4 x 6 cm se zakulaceným předním horním rohem nesoucí příslušné distinkční prýmky a rozety.

Na existenci úřednických stejnokrojů si dneska již vzpomene málokdo, pro dnešní generace je to již skoro něco nepředstavitelného. Asi jde opravdu jen o to, že dnešní demokratická společnost jakékoli uniformování nesnáší a bere ho na vědomí jen v nezbytných případech jednotlivých povolání (např. letectví, armáda, policejní sbory, hasiči, myslivci apod.). Doba, kdy úředníci i ti bánští nosili na límci vyznačenou výši svého platu a vzdělání patří možná bohužel nenávratně minulosti.

Dnešní bánští úředníci bohužel hornické uniformy běžně nenosí, jen při slavnostních příležitostech a to jen někteří.