Historie města Stříbra

Město Stříbro najdete asi 30 km západně od Plzně. Historické jádro města se táhne na ostrožně vybíhající do hlubokého údolí řeky Mže a spolu s okolními zalesněnými stráněmi vytváří romantický celek. Nálezy kamenných nástrojů a keramiky jsou jasným důkazem toho, že prostor, na němž bylo město založeno, obýval člověk již v době kamenné. Zcela prokazatelné je ale až osídlení Stříbra v době bronzové koncem 12. století. To se poprvé objevují historické zprávy a archeologické nálezy vztahující se k počátkům této středověké osady. Takovou zprávou z té doby je i listina knížete Bedřicha Přemyslovce, která se datuje na rok 1183, kde je Stříbro napsáno pod názvem Argentaria - "Stříbrníce". Stará osada stříbrských horníků stávala nad řekou na terénní hraně nedaleko původně románského kostelíka Panny Marie. Současně s názvem upomínajícím na těžbu stříbra je lokalita nazývána ještě po řece Mži, na níž je položena. Z názvů Mzea, Misam ... se postupně vyvinul německý název města Mies.

V období mezi léty 1240 - 1250 bylo na skalnatém ostrohu nad starou hornickou osadou založeno královské město. Nepravidelný kruhový půdorys nového města byl vymezen hradbami a přístupný pouze dvěma opevněnými branami. Vnitřní prostor města byl postaven do poměrně pravidelné sítě ulic. Na rozvoji města Stříbra, mimochodem položeného na významné norimberské stezce, měl velký podíl i obchod. Ve 13. a 14. století získalo město od českých králů četná privilegia. Po celé období středověku úspěšně fungovaly zdejší olověné a stříbrné doly, jejichž výnosy obohacovaly městskou pokladnu. V 15. století bylo dokonce Stříbro uváděno jako čtvrté největší královské město v plzeňském kraji. Rychlý vzestup a důležitost Stříbra dokazují dobové dokumenty. V opevněném městě žilo tehdy údajně na 2 000 lidí a stálo zde 300 domů.

Husovo učení nenalézalo ve městě dlouho své přívržence. Husité chtěli město násilně obsadit a měšťany o své pravdě přesvědčit. V roce 1421 dokonce už přitáhli do Stříbra, kde se dozvěděli, že se na nedalekém hradě Švamberku zdržuje jejich nesmiřitelný odpůrce Bohuslav ze Švamberka. Ušetřili proto Stříbro a oblehli Švamberk, který dobyli a Bohuslava zajali. Husité obsadili Stříbro teprve v roce 1426. Kališníci se tehdy uchýlili ke lsti, když jejich hejtman Přibík z Klenové s hrstkou ozbrojenců slezl za úsvitu městské hradby a Stříbro obsadil. Ostatní katolická města i okolní šlechta v husitském Stříbře viděla velké nebezpečí pro celý kraj. V červenci roku 1427 přitáhli ke Stříbru křižáci s úmyslem Stříbro opět vrátit do svazku katolických měst. Několik desítek tisíc mužů křižácké armády začalo ostřelovat město dovezenými děly. Obránci se však hrdinně bránili a čas hrál pro ně, protože 3. srpna dorazila k městu husitská vojska vedená Prokopem Holým. Křižáci se však kališníkům nepostavili a místo toho zmateně ustupovali k Tachovu, kde byli nakonec husity 11. srpna rozprášeni. Po těchto událostech se dostal do rukou husitů i katolický Tachov. Stříbro bylo opět přijato mezi královská města roku 1437 a tím skončila krátká husitská epizoda města.

16. století přineslo Stříbru opět nerušený hospodářský rozkvět. Městu tehdy náleželo 13 okolních vesnic. Pšeničné pivo z městského pivovaru bylo v té době významným vývozním artiklem. Místní řemeslníci byli sdruženi do 11 cechů. V té době žilo ve městě ještě převážně české obyvatelstvo. Do 16. století spadá také výrazná stavební aktivita, na níž upomínají skvostné renesanční portály některých domů.

17. století poznamenané třicetiletou válkou, pyšnému městu mnohé odebralo. Na počátku třicetileté války, v roce 1623, získal Stříbro do zástavy důstojník císařské armády Christian Ulov z Illau. Nebyl však městu dobrou vrchností, viděl v něm pouze zdroj finančních příjmů. V roce 1634 byl Ulov společně s Albrechtem z Valdštejna zavražděn v Chebu. Město, položené na významné komunikaci, trpělo častými průtahy vojsk, které obyvatelstvu přinášely vždy jen utrpení. Švédové obsadili a vyloupili město v letech 1639, 1645 a 1647. Obdobný dopad mělo však i časté "ložírování" císařské armády.

Po válce nastal jen pomalý vzestup kdysi bohatého města. K bývalé prosperitě měly Stříbru dopomoci i příjmy ze stříbrných dolů opětně otevřených v roce 1660. Příchodem německých horníků získalo ve Stříbře převahu německé obyvatelstvo. Olověné rudy se v okolí města těžily až do počátku 80. let našeho století. Do období let 1812 - 1832 spadá budování císařské silnice vedené z Plzně přes Stříbro do Chebu. V roce 1930 žilo v národnostně smíšeném městě 4 655 Němců a 581 Čechů. Zástavba se skládala ze 693 domů. Podle výsledků sčítání z roku 1991 stálo ve městě l 026 domů a žilo zde 7 407 obyvatel.

Zdroj: STŘÍBRO - Malý průvodce městem, Z. Procházka

Účetnictví a prodejna počítačů Stříbro | Tvorba www stránek Stříbro