Záchranný archeologický výzkum byl realizován pro město Stříbro, které v severozápadním rohu u hřbitova zamýšlí zbudovat městský hrob na místě tzv. společného hrobu. Dle ústně předávané tradice a písemných podkladů zde měly být uloženy veškeré exhumované ostatky. „Bohužel jsme zjistili, že se prokazatelně na místě nacházejí pouze urny ze zrušených hrobů, kosterní nálezy byly nicotné," uvedl archeolog Lukáš Funk. Po zarovnání terénu a odstranění rozpadlého okolního zdiva byl proveden odkryv na úroveň vrstvy z doby zakládání hřbitova. Michal Rak shrnuje nálezy: „Na hrobovém místě č. 10 byly nalezeny dva hroby, na místě číslo 9 klenutá cihlová dvojhrobka z období první republiky." Pro ověření věrohodnosti zdrojů bylo otevřeno jedno hrobové místo na čísle 10, kde jsme srovnali relevanci písemných pramenů s ostatky. S ohledem na pietu a úzce vymezenou otázku nedošlo k vyzvednutí ostatků, ale pouze k jejich ohledání antropologem Lukášem Friedlem. Krom zjištění, že zemřelá osoba trpěla rakovinou, nebo tuberkulózou bylo zjištěno, že rakev je v původním uložení a tudíž na této lokalitě nikdo ostatky nemanipuloval.

Výzkum „Exhumace obětí II. světové války" se na stříbrském hřbitově zaměřil na tři příběhy. Prvním je osud Ivana Krvanova, který byl za války jako nuceně nasazený zemědělský dělník zavlečen do Stříbra, kde zemřel 18.4.1945 ve vězení na radnici. „Nuceně nasazení byli jako novodobí otroci naháněni na Ukrajině do vlaků, aby si je v Říši rozdělili pracovní úřady na pokrytí potřeb válečného průmyslu. Jejich životní podmínky byly žalostné a byli terčem rasové šikany státního aparátu. Dle dokumentů měl Ivan Krvanov, pro nacisty méněcenný, ležet v prostoru za Seifertovou hrobkou, ale bohužel bez bližšího určení," uvádí historik Jiří Nenutil. Archeologové provedli dozor při odkrývce navážky na původní úroveň terénu. Následně odkrývkou a průzkumem podloží zmapovali prostor ve vzdálenosti 3 metrů do severní a východní strany hrobky. „Je možné, že změna terénu, nebo situace kořenové soustavy stromů v roce 1945 vedla k tomu, že Krvanov je v části, kterou jsme již nestihli prozkoumat, zřejmě se ještě na tuto lokalitu někdy v budoucnu vrátíme," řekl Petr Netolický, vedoucí studentské praxe v této lokalitě. „Našli jsme zde alespoň úvoz staré cesty, u které byl hřbitov založen a střep z 15. století," zhodnotila výsledky výzkumu studentka Mirka Charvátová.

Druhý příběh se týká pomníku sovětských vojáků. Mohutné betonové monstrum se tyčí na místě posledního odpočinku vojáků zahynuvších na samém sklonku války. „Verze příčiny jejich úmrtí se rozcházejí a průzkum ostatků nám měl zodpovědět tuto otázku," představuje problém Jiří Nenutil. „Bohužel beton nám zabraňuje provést výzkum, a tak jsme svou pozornost soustředili na samotnou realizaci pomníku, respektive na jeho základy," říká student Jiří Nosek. Odkryv terénních úprav odhalil, že k zarovnání byly použity staré náhrobky, včetně křížů a drobných artefaktů." Je zajímavé, že se zde jednalo o barbarství bez nacionální záště, protože mezi zničenými německými hroby jsou již i rozdrcené české cedulky z šedesátých let," uvádí student Martin Váňa.

Posledním objektem zájmu vědců se stala Seifertova hrobka. Výstavní neoklasicistní stavba z konce 19. století slouží jako místo posledního odpočinku zámožné měšťanské rodiny. Po vysídlení Němců byla opuštěna, chátrá a stává se terčem útoků vandalů a vykradačů hrobů. Výchozí vědecká teze projektu řadí i opuštění této hrobky k následkům II. světové války a proto se k ní obrátila pozornost všech členů týmu. Byl proveden evidenční soupis rakví, jejich stavu, stupně poškození, v několika případech i evidence ohledání poničených ostatků. Při této evidenci konstatovali vědci vysokou uměleckou úroveň zinkalových rakví a dobrý stupeň jejich zachování.

Spojením výsledků záchranného výzkumu a grantu je návrh realizace uložení bezprizorních ostatků zemřelých ve Stříbře. Lokalita tzv. společného hrobu u smuteční síně by se měla stát novou důstojnou rozptylovou loučkou, zdůrazněnou pomníčkem v reliéfu historické radnice. Seifertova hrobka, která je opuštěna a chátrá, by měla být převedena na Městskou ekumenickou hřbitovní kapli, nejvzácnější sarkofágy vyzvednuty a uloženy v muzeu a ostatní spolu s ostatky členů Seifertovy rodiny uloženy za stavební příčkou v polovině krypty. Druhá polovina rozlehlé krypty by pak měla být určena k uložení bezprizorních ostatků. Městská ekumenická hřbitovní kaple by poskytla své zdi pro jména padlých vojáků v obou světových válkách, odvlečených a zavražděných občanů Stříbra během nacistické okupace, a zároveň jména z hrobů, které byly zničeny anebo zrušeny. „Skrze zásadu - ve smrti jsme si všichni rovni - by Městská ekumenická kaple byla důstojným způsobem narovnání a smíření, které si zaslouží jak případní pozůstalí, tak především stříbrští mrtví, bez ohledu na náboženství, rasu či národnost,." představil záměr pro město vedoucí týmu vědců Jiří Nenutil.