Na Velký pátek byl Ježíš Kristus odsouzen, ukřižován a pohřben. Protože podle evangelií zemřel na kříži ve tři hodiny odpoledne, konají se na památku jeho utrpení v tuto dobu obřady o třech částech: bohoslužbu slova čtením nebo zpíváním pašijí bez doprovodu varhan, uctívání kříže a přijímání. Výzdoba kostelů je chudá bez květin a svící na oltáři.

Lidé vstávali před východem slunce a chodili se mýt do potoka, aby byli zdraví, někde se dokonce chlapci potápěli a snažili se ústy vytáhnout kamínek, který pak hodili levačkou za hlavu, což je mělo ochránit před bolením zubů.

Na Velký pátek se drží přísný bezmasý půst ve znamení smutku, ticha a rozjímání, někde se dokonce zhášely i ohně. Dle místních zvyklostí se jedla jídla připravená předem - „baba“ s rozinkami (mazanec), někde „pascha“ z vajec a tvarohu s kuličem, jinde „ušelo“ (omáčka z krupice, vajec, cukru a skořice), kyselá polévka se zelím, atd.

Až do východu slunce se nesměly dělat žádné domácí práce, na venkově se nesmělo vůbec pracovat, nesmělo se prát prádlo, protože by se namáčelo místo do vody do Kristovy krve, nesmělo se pracovat nejen na polích, ale ani v sadech a zahradách, aby se nehýbalo se zemí, do které byl Kristus pohřben.

Nesmělo se nic půjčovat, protože půjčená věc by mohla být očarována. Kouzelná moc byla přisuzována i upředeným pašijovým nitím, jimiž pak stačilo udělat na šatech několik stehů a nitě pak chránily před uhranutím a zlými duchy. Košile ušitá z plátna utkaného z pašijových nití pak chránila před bleskem.

Pranostiky: „Když na Velký pátek hřmí, na poli se urodí.“, „Velký pátek deštivý, dělá rok žíznivý.“, „Velký pátek vláha - úrodu zmáhá.“, „Kdo na Velký pátek orá, tomu se chleba nedostává.“ nebo „Na Zelený čtvrtek hrachy zasívej, na Velký pátek se zemí nehýbej!“.

V noci hoši tajně vysypávali a vylévali cestičky od svého domu k domu svého děvčete. Pokud cestičku do rána hoch uhlídal nepoškozenou, do roka si vedl děvče k oltáři.

Součástí půstu vedle zdrženlivosti mělo být také prokázání, že se člověk nenechá zlákat vidinou bezpracného bohatství, které by mohl získat pomocí temných sil. Už odpradávna se totiž věřilo, že na Velký pátek v čase smrti Krista, tedy ve tři hodiny odpoledne, se dějí zázraky a po dobu znění pašijí v kostele se země otevírá, aby ukázala své poklady.

Poklad označovalo světýlko nebo kvetoucí či zářící zlaté kapradí nebo otvor ve skále, ze kterého vycházela záře. Vnitřní duševní boj člověka ve svém díle ukazuje mistrně Karel Jaromír Erben v baladě Poklad ze sbírky Kytice.

Skálu jde ale otevřít i speciálním zaříkávadlem, které je ukryté v jedné z Krkonošských pohádek Marie Kubátové „Jak šel Trautenberk do hor pro poklad“. Nevíte jakým zaříkávadlem skálu otevřít? Pak si pohádku pusťte:

Zelený čtvrtek.