Odkud se vzalo pojmenování Zelený čtvrtek se už vedou pouze dohady. Vzniklo přesmyčkou původního německého názvu Greindonnerstag (lkavý čtvrtek) na Gründonnerstag (Zelený čtvrtek) nebo je odvozen od zeleného mešního roucha, který v ten den kněží nosili? Nebo je jeho pojmenování převzaté od zelené stravy, která se jedla při slavnostní židovské večeři Pesach? Nicméně člověk má na Zelený čtvrtek jíst jen zelenou stravu (česnekovou polévku s kopřivami, špenát, zelí, …), aby byl po celý rok zdravý, jinak má držet přísný půst.

Hospodyně mají ještě před východem slunce zamést dům, smetí spálit nebo ho vyhodit přes plot nebo vynést na rozcestí, aby jejich stavení opustil hmyz a myši. Kdo sní před východem slunce pečivo namazané medem, je chráněný před uštknutím hadů a před žihadly vos, kdo sní „jidáše s medem“, bude zdravý a kdo se ráno umyje rosou, bude uchráněn před onemocněním šíje a dalšími nemocemi.

Protože prý vše na Zelený čtvrtek zaseté dobře prospívá, sel se len a hrách, ale pouze dopoledne, protože odpoledne už bylo zakázáno pracovat.

Na Zelený čtvrtek nemá člověk nic půjčovat a nemá se s nikým hádat, za odměnu se mu budou všechny hádky vyhýbat a peníze si k němu samy cestu najdou. Peníze si může ještě pojistit tak, že s nimi zacinká, když zazní zvony naposledy a peníze se ho pak budou držet celý rok.

Na Zelený čtvrtek totiž umlknou zvony, říká se, že odlétly do Říma a jejich funkci přebírá školní mládež, která „rachá“ místo zvonění. Podle zvonění/rachání se totiž ráno vstávalo, v poledne se svolávalo k obědu pod hrozbou Polednice a večer domů pod hrozbou Klekánice.

Rachání začínalo o poledni na Zelený čtvrtek, kdy se seřadily dopředu mládenci s řehtačkami v podobě trakárků a za nimi ostatní s řehtačkami, klapačkami, mlýnky a vším, co vydávalo rámus. Takto průvod obcházel celou obec a s říkankami se zastavoval po bohatších staveních na koledu. Někde se tento zvyk spojoval s „honěním Jidáše“. Následovala obchůzka místo večerního klekání na Zelený čtvrtek, na Velký pátek místo ranního klekání, v poledne, ve tři odpoledne a večer a naposledy na Bílou sobotu ráno. Pak už se zvony vrátily z Říma.

Po západu slunce má hospodář obejít stavení a vykropit věchýtkem slámy jeho nejbližší okolí svěcenou vodou z dosud nepoužitého hrnku se slovy „Ven hosti bez kostí! Žádný neřád nebude se v tomto domě zdržovat!“. To ochrání obyvatele domu před zlými čarodějnicemi či jinými zlými bytostmi.

O rachání či  hrkání se dozvíte více v pořadu Starobylé velikonoční zvyky ze seriálu České televize "Folkloristika".

Škaredá středa.