vyrazili členové Bratrstva sv. Barbory ze Stříbra do Vejprt, kde jsme se sešli s místními členy hornického spolku a vyrazili společně do sousedního saského Annabergu – Buchholzu, kde se již tradičně pořádá poslední adventní hornická paráda v roce. Nejdříve jsme se podívali do místního kostela, kde se nám kamarádi pochlubili s nálezem hornických obrazů vejprtských horníků z roku 1855. Poté již kolona pěti osobních aut zamířila do Annabergu s přesvědčením, že najdeme parkoviště ještě neobsazená, bohužel museli jsme cca tři kilometry daleko. Takže cesta na seřadiště se nám trochu protáhla. Do centra města mířili spolu s námi davy návštěvníků. Měli jsme ještě dost času dát si pro zahřátí svařák nebo grog. Najednou se nám začalo horšit počasí a docela nepříjemně foukat a co bylo horší, začal padat mokrý sníh. Dá se říci, že jsme asi poprvé na hornické parádě trochu více zmokli. V hornickém průvodu šlo celkem 298 muzikantů v devíti kapelách a 850 horníků ze 68 hornických a hutnických spolků. V čele průvodu pochodovali samozřejmě domácí z Annaberg – Frohnau. Přestože nám počasí opravdu nepřálo, přišlo se na hornickou parádu podívat cca 15 000 návštěvníků. Velmi oceňujeme, že v polovině průvodu se vše otočilo a člověk měl možnost pozvat i ty spolky, které šli hodně vepředu. Ukončení hornické parády bylo na náměstíčku u kostela sv. Anny. Následovali proslovy, hornické pochody jednotlivých rudních oblastí a nakonec se všechny kapely pod jednou taktovkou spojili při německé hornické hymně „štajgr“.  Cesta nazpět domů byla trochu nepříjemná. Po dešti přimrzlo a silničáři na obou stranách hranice nefungovali. Výjezd na Oberwiesenthal jsme si museli zopakovat 2x než se nám to podařilo, další auta měla naštěstí řetězy, tak se poté rovněž dostali na vrchol. Ovšem sjezd kolem Božího Daru do Jáchymova byl rovněž neposypán. Poté jsme již bez problémů dojeli domů.

Karel Neuberger
Zdař Bůh