Bohutína u Příbrami 

krátce po poledni a to přímo do areálu bývalého dolu Ŕimbaba, kde se konalo již 13. tradiční hornické odpoledne. Kamarádi z hornického spolku celou akci zahájili uvítáním hostů (Pepa Kovář), došlo i na vyznamenání dvou svých členů za odvedenou práci při výstavbě expozic a poté následoval krátký hornický průvod. V dalším čase byly slavnostně otevřeny nově zrekonstruované prostory pro nové expozice včetně odhalení dřevěné sochy sv. Barbory. Kdo chtěl, si mohl vyzkoušet vrtání nebo bagrování. Odpoledne se konalo setkání s Dr. V. Smolovou, která vyprávěla poutavé příběhy o bohutínských mlýnech, mlynářích a hamrech. K večeru k poslechu zahrála hudební skupina Cirkus Hulata. V parném letním odpoledni se členové hornických spolků ze Zbůchu, Tlučné, Rudolfova, Chodova a Stříbra, samozřejmě včetně místních dobře pobavili. Uniformovaní horníci měli veškeré občerstvení zdarma. Smutné je, že z místních příbramských spolků přijde své kamarády podpořit jen minimum členů (nechyběl zpěvák Petr Milec či nestor příbramské hornické školy Dr. Petřek. Loučili jsme se již za příjemného večerního chládku a šli se uložit do hornického penzionu bývalého dolu korunního prince Rudolfa (Rudolfky) za mého působení v Příbrami se důl nazýval 25. únor a jako studenti jsme se pohybovali v hloubce cca 900 m pod povrchem. Za zmínku určitě stojí vzpomínka, kdy nám štajgr po sfárání sdělil, že dnes žádná práce se nekoná, klec jezdit nebude celé dopoledne a pokud chceme, můžeme si to jamou po žebříkách vylézt. Co Vám budu říkat, těch 900 m jsme ve třech zdolali asi za 3 hodiny. Normálně se za chvíli klec rozjela a plně se těžilo, nahoře nás čekalo uvítání ve formě prázdného nádvoří dolu. Všichni byli schováni a čekali na těch pár pitomců, kteří lezou 900 m jamou po žebříkách. No co. Máme alespoň do konce života o čem vyprávět. Ubytování v bývalém rudném dole je na vysoké úrovni. Doporučuji všem zájemcům o pěší turistiku či cyklovyjížďky do Brd.

Zdař Bůh
Karel Neuberger