Tenhle omšely hudební klub Na Rampě (Dylen, Marianske Lázně) nemá eleganci Pantheonu v Konstantinkach, ale je úžasně romantickej. věšák toho má už hodně za sebou. Vlastně, vlastně mu všechno, všechno mu vodpustite právě kvůli tý romantický patině...

Vchází se tam, no tam - zezadu- po starych schodoch na rampu. Počmaraná zrezivelá plechova vrata snadno přehlidnete. Když ovšem najdete ta - správná - náhle se ocitnete v jiném světě. Na Rampě.

Ve světle Rampy září no, září Pan Jarda HUTKA. Folkový písničkář, skladatel, básník, disident, laskavý, přátelský chlap co si na nic nehraje. Hraje si na svoji novou ČERNOŠKU, jak s láskou hovoří o své nové ebenove kytaře. Dneska s ní budu spát na hotelu tady v Mariankach di s úsměvem..

Jaroslav je ovšem také skvělý vypravěč. Ne, tohle vyprávění není hihňani normalizačních - umělců - v jakési všeeckoparty, Jeho život nebyla jedna velká milionářska party.. Jeho parta, to byla jiná káva. Třeba Marta, nebo Merta, nebo Havel..-Nepodepisuj To, (Chartu 77) říká mu Vašek (Havel) ať můžeš zpívat, nás co To podepíšou je dost, - vypravi.. Jeho melodické písně s poetickými texty (Kamna, Vandrovali hudci, Slunečnice, Náměšť.. a další a další...) provázely posluchače více nežli 3 hodinovým programem.. 

Když Jaroslav vypráví o  životě, taky se zamýšlí nad smyslem života svého, i nás ostatních lidí.. Ne, on si ve svých 77letech nestaví mohutnou hrobku z černého mramoru, aby se mu lidé chodili klanět.. S pokorou sobě vlastní žije pořád ještě v přítomnosti času s námi obyčejnými lidmi.. Když vypráví o bezpráví doby minulé, ale i současné, vypráví s noblesou, beze zloby s laskavým hlasem barda, básníka, písničkáře. Když vypráví o těch Svých STBácich s úsměvem bez nenávisti s laskavým sarkasmem,... kdeže jenom sem to, kde slyšel?.. 

V upoutávce na koncert jsem napsal, že je Jarda HUTKA je živý zlatý slavík. O, velice jsem se mýlil. Převelice se Jaroslavovi omlouvám, že jsem jej nazval tímto zprofanovanym hihnavym normalizačním symbolem... jo, už sem si vzpomněl. Laskavý sarkasmus mi utkvěl z vyprávění jiného Jaroslava. Jaroslava Lobkowicze. Šlechtice Lobkowicze. Dovolte mi milý Jaroslave Hutko Vás nazývati Šlechticem. 

 - - - - - - - - - - - - - - -

Jaroslav HUTKA se narodil 21.dubna 1947 v Olomouci. I ve svém požehnánem věku 77 let žije skromným, ale velice aktivním životem. Svoje CD si vypaluje sám na počítači a to vč. etikety, vydává i svoje knižní tituly. Jo a koncerty? Má absolutně nabitý program, jezdí zpívat i do zahraničí. V Čechách jej můžete slyšet az v listopadu v Příbrami..

Odkaz. Jeho pozitivní mysl a zamyšlení nad smyslem života jako takového. Jaký odkaz nám vlastně zanechali všichni ti.. Michalnonstopové , lascivni normalizační bůžci se svými stamiliony na kontech.. Jak říká Jaroslav Lobkowicz býti Šlechticem není o tom míti zámek, není to o tom míti miliardy na účtech. Je to o stavu mysli. Mysl, lidská mysl nebo duše každého z nás, jak chcete, totiž neumírá, žije věčně v tajemnosti nehmotného vesmíru. Tohle jméno Jaro-slav v nás zůstane navždy .

Šlechtic Jaroslav Hutka.

Díky za krásný večer .!