Nebuď Labuť, však to znáte.. 

Labuť  se jmenuje romantický rybník jižního Plzeňska. Zádumčivá okolní krajina tvoří zajímavá panoramata. Rybník má rozlohu 20 hektarů a tím patří mezi větší rybníky regionu. Slouží jako rybolovny i rekreační, ale pozor nesmí se rybařit z loďky, ani zavážet. Přístup k rybníku je omezený soukromými pozemky a také výškou břehů. Jak se k němu dostat přímo do vody znají jenom místní.. Je to vlastně pouze jedno jedine místo rozlehlého rybníka. 

Jako vždycky se děj událostí děje jakoby náhodně, ale nenechme se mýliti, za oponou kam nevidime není nic náhodou. . Sedíte na lavičce u vodní hladiny a svačite si, no jablko. Čtyři bystré oči labutí Vas již z dáli sleduji a jakoby nenápadně se přibližují. Plují rychle, škoda, že není viděl jejich podvodní pohyb blanitych nohou. Potulny fotograf podvědomě zapíná fotoaparát, ani to jablko pořádně nedoji.

Labutě nenápadně po očku sleduji lavičku i fotografa , jakoby lovice  v kalnych vodách v rybníce. Jakoby čekajíce na, no, hazite nedojedenou svačinku a hle už jsou u Vás. Ne, neperou se, každá si trošku zobne  ta a ta atak.. Potom to teprve začíná. Představení. 

Labutí představení. Projížďka sem a tam. Pak se přistáva u břehu a začíná očista, čechrani a česání, no přece, budeme se fotit! Nakonec se rozhodnou a jdou z vody ven, kam? No přece blíž a blíže k panu fotografovi.Cyklistka jedoucí kolem s kolem zastavuje a říká, to snad ani není možný,co Ty Labutě dělají?, jenom bělaji, odpoví fotograf.. co udělá jeden jediný ohryzek.. 

Poklona Labuti , bělave královně našich rybníků. Buď Labuť !