Bulo, nebulo.

Bula jednou jedna vesnička. Byla to správná ves. Měla svůj půvabný kostelík, upravený hřbitov, udržovaná hříště, ba co dim, dětský, fotbalový i nohejbalový, zaplivanou hospůdku, upravenou náves, rázovité obyvatele českého původu, což je dneska už skoro vzácnost, malebné domky se zahrádkami, ja Vám povím milé děti, skoro ráj na zemi. Jedinou nevýhodou, velikánskou nevýhodou je hlavní silnice , no Vávro na Plzeň, jež malebnou vísku rozetne ve dví.. ovšem, tahle vesnička má také svá tajemství, ba i tragická, ne e kažkej šofér jede předpsanou padesátkou, tahle děcka ..

Tahle vesnička má rybník,vlastně jsou tři, ale bývávalo jich až šest..Tři rybníky, jež vytvořené předky, starými Čechy tvoří propojené vodní dílo.. když se se dostanete dlouhým(?) skokem přeze příkop, ocitnete se na starobylé hrázi, mezi vzrostlými stromy, kde se zastavil čas.. kouzelné místo, pulsující 21.století zůstalo kdesi tam nahóře, ne, nedoléhá sem zvuk všech těch motorovejch motovidel jež burácejí v žáru silnice planety Země.. tady je klid, ticho ,jen ptáci pějí své milostné písně a divoký kachny se čvachtaj tak divoce, jak jen zarostlej vodní svět unese.. náhle se otočíte, zazdá se Vám zakoby Vás někdo sledoval, otočíte se a a nic, jen větve zašumí, trošku Vás zamrazí, znáte ten pocit, divnej pocit, znouvu se ohlédnete, najednou zahlédnete jakýsi v zeleni stromů ukrytý červený máz, jen se mihne a mizí. Divoký kachny náhle divoce vzlétnou a prchají pryč, ptáci utichnou, je najednou takový divný klid. Náhle zase zašumí ve větvích, zdáli vidíte jakousi načervenalou postavu, kerá sem na hráz starýho rybníka určitě nepatří...

 ... ne nebojte se milé děti, tohle malý strašidýlko se nakonec neoběsilo, to si jen tak s námi hrálo na podívanou, tyhle strašidýlka, tenhle sulislavskej Cipísek, jsou totiž nesmrtelný... a to je dobře...