Dne 14. listopadu časně zrána se celá třída G4 shromáždila před školou a netrpělivě vyčkávala příjezdu autobusu, který nás měl zavézt na celodenní výlet za hranice Čech - přesněji do města Vohenstrauß. Cesta ubíhala slibně, bylo pod mrakem a naše nálada? Samé slunce! Pro většinu měl sloužit tento den k zpříjemnění všedního týdne, osvěžení znalostí cizího jazyka a nalezení nových kamarádů.

     Konečně jsme dorazili. Německo nás vítalo svou upraveností a čistou krajinou. Ze sjezdu z dálnice vjíždíme přímo do města Vohenstrauß a po pár stech metrech se ocitáme před rozlehlou budovou Realschule. Uvnitř nás přivítala obrovská hala, která se o přestávkách hemží studenty z celé školy. Nás čekala prázdná, uvítal nás v ní  jen pan zástupce ředitele, který nás provedl po škole. Cestou nám vyprávěl o cvičných dílnách i nově vybavené cvičné kuchyni, o kabinetech, jež jsou malé i pro zástupce ředitele (učitelé prý nemají vůbec žádné).  Dozvídáme se, že žáci si smějí vymalovat svoji třídu podle chuti a fantazie. „Žáci se zde nepřezouvají, učí se 6 hodin denně, ovšem bez malých přestávek, a oběd na ně čeká až doma," pokračoval ve výkladu pan zástupce. Během celé návštěvy nám paní učitelka Mašková spolu s naším spolužákem Danem Adlmüllerem svorně překládali slovo za slovem. Naposledy jsme zhlédli učebnu biologie, obdivovali nové pomůcky, zastavili se v dřevařské dílně a dokonce jsme nahlédli do té pověstné malé kanceláře zástupce ředitele.

     Později se naše třída rozdělila do dvou skupin. První měla připravit s paní učitelkou Baxovou  vafle v několika chuťových variantách. Ještě před zahájením této části našeho programu jsme postávali u vstupu do haly a zaznamenávali zkoumavé a také zvědavé pohledy. Všichni studenti, holky a kluci, si nás prohlíželi, byli tu i tací, kteří na nás valili „bulvy", jiní pečlivě sledovali naši postávající skupinku s údivnými výrazy a dokonce jsem zahlédla známé tváře z loňské cesty do Francie. Naši smečku odvedly paní učitelky Mašková a Svobodová do počítačové učebny, kde jsme se měli setkat s německými studenty a zahrát si společnou hru Memory s německými a českými slovíčky. Nám byla přiřazena trojice okatých holek, které se v jednom kuse pochechtávaly a tvrdily, jak je čeština těžká. No, i my jsme se s jejich jazykem museli nějak poprat. Poté, co jsme odehráli několik kol a zatloukali si do hlavy, že německý strom je der Baum a český medvěd nemá nic společného s německým Teddy, protože ten je plyšový, se k nám dostal kvíz se směsicí otázek v češtině a němčině. Krkolomnou angličtinou a ještě horší němčinou se snažíme prozradit, co zrovna máme na jazyku, ale čím více se snažíme, tím více nám nerozumějí. Pak tedy přišla řada na ruce a nohy a všem bylo náhle jasno. Nervozita byla ta tam, s děvčaty si vyměňujeme ICQ a pádíme vystřídat první skupinu do prostorné kuchyně se čtyřmi pracovními stoly. Měli jsme za úkol upéct vafle na tři způsoby: jablečné s rumovou příchutí (ty nám nejvíce zachutnaly J), na slaný způsob se zeleninovou oblohou a také s marmeládou a cukrem! Všichni se dali do práce: vážili, míchali, kuchtili, pekli, zdobili a samozřejmě ochutnávali. Nakonec vše pečlivě vyskládáme na stůl, pořizujeme několik památečních fotek a s chutí se vrháme na naši společnou práci a dobrotu. Nakonec nám němečtí kolegové popřáli šťastnou cestu, zamávali a my vyrazili zpět k domovu s plnými břichy a se skvělými zážitky ze společné cesty za hranice!