Z filosofického pohledu přísně vzato jsme z hlediska času budoucího všichni mrtví. Za pouhých jednostolet tady nebude nejen prezident, ale ani nikdo z nás, ba ani nikdo z našich dětí a vnuků. Sto let je v dějinách lidí jenom střípek času a protože čas nezastavíš jak říká Véna, než se nadějeme uplyne jako voda a my uplyneme s ním do věčnosti jiného bytí...

..když jsem počátkem měsíce října bloumal po mystickém Vyšehradském hřbitově, bylo překrásné babí léto.Šel sem tam cíleně, je přece sto let výročí založení Československa a tenhle národní hřbitov je živoucí připomínkou i když jaksi zkamenělou, moderních dějin naší vlasti. Československo se sice ve zdraví nedožilo těch svých jednostolet, ale alespoň si mužeme s hrdostí nám Čechům vlastní připomenout jeho založení v roce 1918. Vzniklo na troskách RakouskoUherské říše a milionů obětí zběsilé první světové války. Nikdo tenkráte netušil, že tohle všechno bude pouze jakási předehra, jejíž konec předznamenal výstřel z památné Aurory vzdálené tisíce kilometrů od matičky Prahy.. Dvacáté století se řítí do zběsilé smršti nejhorší války lidstva, desítek milionů mrtvých, kdy jedna hrůzná diktatura soutěží z druhou,ve jménu jakéhosi budoucího ráje na zemi, inu idea přeci musí býti..

..ten nápad byl prostý, nafotit živé a mrtvé, blíží se přeci svátek Dušiček našich blízkých, jak s láskou říkáme a s láskou jdeme na místo odpočinku, kde žijí svůj věčný sen všichni naši blízcí a jen někteří z nás si připouští tam někde v koutku své rozervané duše, že za chvilku, za chvilku tam budeme také..

.. na onom Vyšehradském hřbitově se však událo něco co mne docela překvapilo až vyděsilo. Ne, nebojte se ony zakleté kamenné sochy neobživly, nežijeme přece v pohádce (alespoň většina z nás). Ale překvapení a děs se ovšem dostavil. Když jsem poprvé oslovil některé příchozí podivně se na mne podívali, nechápajíce, nechápal jsem ani já, mluvili totiž jinými jazyky, takovými těmi světovými, jimiž mluví miliardy lidí.. no zkrátím to, je to ale velice smutné, děsivě smutné..

..na tom Našem Národním Českém Vyšehradském hřbitově jsem nepotkal jediného živoucího Čecha.

Ti živí, to byli samí cizinci.