Na světě jsou zvláštní místa. Když je hledáte nenajdete je.

Někdy se stane,ne náhodou,že je nehledáte,ale najdete Je.Jedním z těchto zvláštních míst je Zahrada Času. Náhle se ocitáte v jiné dimenzi bytí, existenci, kde není čas..

Nevím jak dlouho jsme tam byli a pobyli, neměli jsme sebou ani mobil, ani hodinky, takový tuláci ze starých dob. Z dob, kdy telefon býval jenom na drátě, kdy slovo platilo a kdy se pro slovo umíralo. Byla to doba opravdových lidí, opravdové lásky i nenávisti. Nic nebylo jako. Jako dnes..

V tý Zahradě Času bylo mnoho hodin. Žádné však nešly, proč taky, vždyť tady se zastavil čas. Možná, možná někteří z Vás to možná znají. Také mají svoji zahradu času, prostor,ve kterém je jim dobře, místo, kde se bez jejich vůle nepohne kámen, kde z jejich vůle rostou růže, zelená se tráva a pějí ptáci. Věnují mu mnoho svého času, jakýsi otisk svého bytí, také jim se zastavil čas.

V jejich Zahradě času žádný hodiny nejdou, neměří svůj čas, ale nehledí jen k zemi, čas od času pohlédnou také vzhůru. Vzhůru k nebi. ..

----

Praha 1, Vodičkova 35. Na předposlední foto -září- paní majitelka