Takové a další lidové pranostiky jsou spojené s 11. listopadem, kdy má svátek Martin.

Proč svatý? Ve 4. století se z římského vojáka z donucení stal postupně poustevníkem a díky své rostoucí oblíbenosti následně biskupem „chudoby a chudých“ v galském městě Tours na území dnešní Francie.

Z pozice biskupa se většinou nekonfliktně snažil obracet Galy na křesťanství, i když se při tom nevyhnul konfliktnímu ničení pohanských model a rituálních pohanských posvátných míst. Nejznámější je jeho zničení několika kilometrů pro pohany posvátných megalitických řad v Bretani, což je uskupení neolitických menhirů a dolmenů, od roku 1889 chráněných jako historická památka. Jedná se o vztyčené kameny v souběžných či vějířovitých řadách. Církev ho následně vyhlásila jako jednoho z prvních nemučedníků za svatého.

Proč 11. listopadu? Martin zemřel ve věku osmdesáti let 8. listopadu 397, ale byl pohřben právě 11. listopadu.

Proč na bílém koni? Svatý Martin byl často zobrazován na koni a naši předci dobře odpozorovali, že kolem svátku svatého Martina 11. listopadu přichází ochlazení a s ním první sníh, který s větší pravděpodobností napadne v noci a proto nás rodiče jako děti budili s tím, že přijel Martin na bílém koni.

S prvním sněhem končil hospodářský rok, zásoby na zimu byly pod střechou, byl čas se na zimu rozloučit s čeledíny společnou veselicí a k tomu se ideálně hodil svátek svatého Martina. Bylo potřeba rychle spotřebovat při sklizni poškozené brambory a po bramborových šiškách husy rychle přibývaly na váze a tučná pečená husa dříve bývala poslední pečení před šestitýdenním adventním postem.

Legenda ovšem praví, že když se poustevník Martin zdráhal přijmout biskupský úřad, schoval se, ale husy ho svým kejháním prozradily a proto každoročně končí na pekáči. Jiná legenda praví, že se husám stalo osudným hlasité kejhání, kterým rušily bohoslužbu a proto je Martin odsoudil, aby v den jeho památky pykaly za svoje provinění na pekáči. Husy ale mají právě na zimu to nejkvalitnější prachové peří do polštářů, peřin a duchen a lze ho drát za dlouhých zimních večerů. Z dlouhých brků se dělaly mašlovačky na roztírání sádla, másla, žloutků, … .

Na svatého Martina se pečou ale i martinské rohlíky nebo podkovy zvané též martiny, roháče, zahýbáky či vandrovnice (čeledíni je dostávaly na cestu). Plní se nejčastěji povidly nebo mákem povařeným s mlékem a oslazeným medem nebo cukrem. K veselicím patří i mladé (veselé) víno, které se prvně koštuje právě na svátek svatého Martina.

Začal jsem pranostikami, tak s nimi i skončím. „Martinův led bude vodou hned“ nebo „Na svatého Martina, bývá dobrá peřina“. Takže po martinské huse se skleničkou mladého vínka šup pod peřinu a zhlédněte video z cyklu České televize „Naše tradice“. A že právě letos nenapadl sníh? Pak vězte, že „Martin a Kateřina na blátě, Vánoce na ledě.“!

Husu upeče každý, i když asi ne doporučených 12 hodin, ale jak se pečou svatomartinské podkovy? Na zadělání těsta lze využít i domácí pekárnu.

Svatý Martin - přehrajte si video z cyklu České televize "Naše tradice".